Jazz na říčním parníku: historie

Dvě věci, které začaly v jednom městě

Jazz vznikl v New Orleans, v afroamerických komunitách, mezi koncem 19. a začátkem 20. století. Mississippi paddle steamer, ve své americké podobě, zde také začal: první na řece začal fungovat z New Orleans v roce 1812. Tyto dva světy se na vodě setkaly během několika generací a večerní plavba stojí právě na jejich průsečíku. Večer živého jazzu na paddlewheeleru tedy spočívá na skutečné historii a zbytek tohoto průvodce sleduje tuto historii od lodí k pódiu a poté zpět na palubu, na kterou se dnes večer můžete nalodit. Čtěte sekce v pořadí: nejprve lodě, poté kapely a nakonec večer, který si skutečně můžete rezervovat.

Jak parník přišel na řeku

Clermont Roberta Fultona, možná první komerční úspěch, vstoupil do služby mezi New Yorkem a Albany v roce 1807. V roce 1811 opustila řada říčních parníků Pittsburgh směrem do New Orleans přes Ohio a Mississippi a v roce 1812 začal první mississippský paddle steamer fungovat z města. Do roku 1814 kapitán Henry Shreve vyvinul parník vhodný pro místní podmínky a tento termín se pro plavidla na mississippském systému ujal. Přistání v New Orleans vzrostla z 21 v roce 1814 na 191 v roce 1819 a na více než 1 200 v roce 1833, což je měřítkem toho, jak rychle se řeka změnila. Parníky se na počátku 19. století staly preferovaným způsobem cestování, protože byly rychlejší a pohodlnější než cesta po souši na koni, vozem nebo pěšky.

Sternwheeler vysvětlen

Sternwheeler nese jedno koleso vzadu. Koleso je velká ocelová konstrukce osazená pravidelně rozmístěnými lopatkami a přibližně jeho nejnižší čtvrtina se otáčí pod vodou. První sternwheelery byly vynalezeny v Evropě, ale nejvíce sloužily v Severní Americe, zejména na Mississippi, a loď zvaná Washington, postavená v roce 1816, se stala prototypem pro mississippské parníky, které následovaly. Pozdější vrtule z velké části nahradily kolesa, která dnes přežívají na výletních lodích, plovoucích restauracích a replikách. Sternwheeler Sprague, postavený v roce 1901, byl největší a jeden z posledních paddle steamerů na Mississippi.

Přečtěte si dále: Zákrut Mississippi v noci

Pilotovo volání

Mark Twain pracoval jako pilot říční lodi, než začal psát o řece, a jeho kniha Life on the Mississippi vyšla v roce 1883. Vzpomínal, že chlapci z jeho rodného města chtěli ze všeho nejvíc být parníkáři a že pilot zastával nejvyšší postavení. Vysvětlil také svůj pseudonym: „mark twain" bylo volání, které zaznělo, když byla loď v bezpečné vodě, v hloubce dvou sáhů, tedy 12 stop. Twain popsal pilotovu prestiž jako větší než kapitánovu. Když uslyšíte toto volání citované během říčního večera, pochází z pracovního života lodí.

Jazz před loděmi

Neworleanský jazz vznikl na počátku 10. let 20. století spojením dřívějších pochodů dechových kapel, francouzských quadrilles, biguine, ragtime a blues s kolektivní improvizací. Jeho pozadí je starší: zotročení lidé se shromažďovali na Congo Square, proslulém africkými tanci, a kornetista Buddy Bolden hrál ve městě v letech 1895 až 1906, ačkoli žádné jeho nahrávky neexistují. Nástroje pochodových a tanečních kapel se staly standardními nástroji jazzu a Storyville, čtvrť červených luceren kolem Basin Street, přivedlo hudbu k širšímu publiku, včetně turistů, kteří přijížděli do přístavu. Afrokreolský pianista Jelly Roll Morton zahájil svou kariéru ve Storyville a jeho Jelly Roll Blues, složené v roce 1905 a vydané v roce 1915, bylo prvním tištěným jazzovým aranžmá.

Přečtěte si dále: Po plavbě: jazz pěšky

Parníky Streckfus a Fate Marable

Fate Marable se narodil v Paducahu v Kentucky a ve svých sedmnácti letech začal hrát na parnících na Mississippi. Najali ho John a Joseph Streckfusovi a později, v roce 1907, se stal kapelníkem na kolesovém parníku společnosti Streckfus Line, který jezdil mezi New Orleans a St. Paulem – tuto pozici si udržel 33 let. Zpočátku musel také obsluhovat parní calliope, hlasitý nástroj, jehož výška tónu se měnila podle tlaku páry. Hogan Jazz Archive Tulanské univerzity mu připisuje zásluhu za to, že pro parníky Streckfusových zorganizoval první neworleanský orchestr, a uvádí, že tyto výlety seznámily říční publikum v St. Louis a Davenportu s touto hudbou. Hudebníci žertovali, že vstup do jeho kapely znamená jít na konzervatoř.

Armstrongova léta na parnících

Armstrong hrál na konci desátých let 20. století v dechových kapelách a na říčních parnících v New Orleans. Cestoval s Marableovou kapelou na parníku Sidney, který archiv Tulanské univerzity popisuje jako první loď Streckfusových, jež vezla neworleanský orchestr. Marable trval na tom, aby jeho hráči uměli číst noty, a Armstrong později toto období nazval svou univerzitou. Wikipedia uvádí, že ve dvaceti už uměl číst noty a začínal vystupovat s rozsáhlými trumpetovými sóly. Marable rozpoznal Armstrongův dar improvizace a nechal ho improvizovat jeho breaky. V roce 1922 se Armstrong přestěhoval do Chicaga, ačkoli vyrůstal v New Orleans a do města se po zbytek života pravidelně vracel.

Co parníky udělaly pro hudbu

Kapely na říčních parnících byly stejně tak školou jako prací. Marable vyžadoval čtení z listu, disciplínu a široký repertoár – od hotových čísel po lehké klasické skladby – hraný zpaměti, podle sluchu nebo z not, s cílem potěšit tanečníky. Absolventi kapel Streckfusových později hráli s kapelníky, jako byli Cab Calloway, Count Basie a Duke Ellington. Expozice Tulanské univerzity připisuje neworleanským kapelám a jejich dixielandovému rytmu velkou část úspěchu linky Streckfusových v oblasti výletních plaveb po první světové válce. Parníky byly pódiem, které se pohybovalo, a nesly neworleanský zvuk proti proudu řeky.

Jak vypadá večer na vodě dnes

Večerní plavba na kolesovém parníku nabízí živou jazzovou kapelu, výhledy na panorama města a French Quarter a koktejl na promenádní palubě. Hosté popisují tradiční jazzové standardy na horní palubě. Nejde o rekonstrukci výletu z roku 1919 a program není pevně daný. Prostředí je však skutečné: zadokolesový parník na Mississippi, kapela na palubě a město, které kolem pluje. Průvodce pro kupující vysvětluje možnosti, včetně toho, zda si přidat večeři v kreolském stylu.

Přečtěte si dále: Možnosti jazzové plavby v New Orleans

Kde si dnes můžete historii prohlédnout

Mnohé z tohoto příběhu lze dodnes navštívit nebo si o něm přečíst. Fotografii Marableovy kapely na parníku Sidney z roku 1919 uchovává Hogan Jazz Archive Tulanské univerzity a online expozice archivu vypráví příběh Streckfusových. Congo Square leží v Louis Armstrong Parku, naproti French Quarter přes Rampart Street. Preservation Hall na St Peter Street uvádí tradiční jazz od počátku šedesátých let 20. století. Průvodce jazzem pěšky naznačuje, jak tato místa propojit s večerem na řece.

Přečtěte si dále: Po plavbě: jazz pěšky

Pro koho to není

Pokud chcete přednášku o paroplavební společnosti Streckfus, pak jste si koupili špatnou vstupenku: večerní plavba historii nevypráví. Tou s komentářem je denní plavba lodí Creole Queen, která zahrnuje povídání o bitvě u New Orleans. Pokud toužíte po puristickém tradičním jazzovém setu v malém sále, bude vám lépe sloužit klub než loď. A pokud posloucháte kvůli konkrétnímu jménu hudebníka z výše uvedené historie, pamatujte, že kapely té doby jsou pryč a současná sestava nic neslibuje.